Parkur

Pochopit, o co v parkuru jde, je jednoduché – parkur je jezdecká disciplína, ve které se jezdec snaží buďto v co nejkratším čase a s co nejmenším počtem chyb (chyba = shození překážky) projet trasu s překážkami nebo se trefit do časového limitu či hodnocení na styl. Jezdí se na jízdárně (oploceném kolbišti) s pískovým nebo travnatým povrchem.

Co je to parkur?

Parkur je často považován za jeden z nejspravedlivěji hodnocených sportů, protože výsledek určuje počet trestných bodů za shozené překážky nebo případně dosažený čas. Není tedy moc možností, jak podvádět ani zde nehraje roli subjektivní hodnocení rozhodčích.

Historie

Ke konci devatenáctého století lidi příliš parkur (“skákání koňem”) nezajímal. Prvními soutěžemi v parkuru vlastně byly lovecké zkoušky. Královská dublinská společnost se v roku 1865 rozhodla připravit soutěž o skákání a to jak do dálky, tak i do výšky – konala se ve městě Leinster Lan.

Jednalo se o vlastně první takovou soutěž. Při parkurovém skákání se jedná o projetí celé dráhy s danými překážkami, a to co nejlépe – pokud možno bez trestných bodů – a v co nejlepším čase. Jezdec musí kromě souhry s koněm prokázat i velmi dobré vedení koně.

Překážky

Přes jednoduchou překážku se skáče jedním skokem. Dva nejdůležitější typy jednoduchých překážek jsou kolmý skok a oxer (dvojbradlí).

Při překonávání oxeru musí kůň skočit do výšky a zároveň překlenout určitou vzdálenost. Vrchní bariéry jsou u oxeru ve stejné výšce. Pokud je zadní bariéra výše než přední, hovoříme o dvojbradlí (double-bar). Dvojbradlí je pro koně příjemnější než klasický oxer. Oxer je jedna překážka (proto se jí říká jednoduchá), i přestože skládá z několika částí a kůň ji musí překonat jedním skokem.

Triple-bar je šířko-výšková překážka. Skládá se ze tří šikmo stoupajících bariér. Tuto překážku zdolává kůň jedním skokem. Takzvaná pyramida je varianta triple-baru která má první a třetí bariéru ve stejné výšce – střední bariéra tvoří nejvyšší bod překážky.

Zeď je výšková překážka, která se skládá z beden. Zvládnout tuto výškovou překážku je dost obtížné, protože za ní kůň nevidí.

Příkop naplněný vodou je známá parkurová překážka. Vodní příkop bývá 2-4 m široký a 10-15 cm hluboký. Musí být vyhlouben v povrchu kolbiště. Jedná se šířkovou překážku, která se liší i tím, že se kůň při jejím špatném překonání namočí do vody.

Nejdůležitější je u této překážky reakce koně na vodu. Na odskokové straně této překážky bývá umístěna odskoková bariéra nebo nízká proutěná překážka, která nesmí být vyšší než 150 cm. Doskok vodního příkopu musí být vyznačen bílou páskou, aby se lépe poznala chyba koně.

Parkur se rozděluje na několik stupňů obtížnosti. Každý stupeň obtížnosti označuje výšku překážek, přes které kůň skáče. Od nejlehčího stupně (ZM) až po ten nejtěžší (TT). U každého stupně obtížnosti může být překážka vyšší o 10 cm, než je předepsaná výška. Např. protože má stupeň obtížnosti Z výšku 100 cm, může být překážka zvýšená až na 110 cm.

Přehled stupňů obtížnosti:

ZZ 80 cm malé
ZM 90 cm základní malé
Z 100 cm základní
ZL 110 cm základní lehké
L* 115 cm lehké
L** 120 cm lehké
S* 125 cm střední
S** 130 cm střední
ST* 135 cm středně těžké
ST** 140 cm středně těžké
T* 145 cm těžké
T** 150 cm velmi těžké
T*** 155 cm velmi těžké

Dále se parkurové ježdění rozděluje na různé druhy soutěží, jako je například klasická soutěž, dvoufázové skákání nebo stupňovaná obtížnost.

Pokud se stane, že více jezdců zajede parkur bez chyby, pokračuje se tzv. rozeskakováním. Do této části soutěže je umístěno méně překážek než do předchozí části, ale mohou být zvýšeny až o 10 cm. V rozeskakování se již na čas hledí, protože se může stát, že opět zajede několik jezdců svou jízdu bez chyby, bude to právě čas, co bude rozhodovat o vítězi.

Dvoufázové skákání, tzv. dvoufázovka – tato soutěž nemá přímo určený stupeň obtížnosti. Její zápis vypadá asi takto: 120/130. To znamená, že v první fázi závodu jsou překážky do 120 cm (stupeň L) a v druhé fázi pak do výšky 130 cm (tj. stupeň S).

Samotný závod probíhá tak, že pokud jezdec projede první část závodu bez chyby, postupuje do druhé části, kde je však měřen i čas. Pokud se stane, že kůň udělá chybu již v první části, tak do druhé části už nepokračuje.

Při stupňované obtížnosti, neboli postupce, jsou překážky seřazené od těch nejmenších po ty největší. Bodování je jiné, než u předešlých soutěžích. Při tomto skákání je možné získat jen omezený počet bodů a to tak, že za každou bezchybně přeskočenou překážku je jeden bod.

Tyto soutěže jsou zakončeny tzv. žolíkem, což je obvykle nejvyšší skok a za jeho přeskočení bývá připsán dvojnásobný počet bodů, ale pokud kůň tuto překážku shodí, je mu dvojnásobný počet bodů odečten. Druhá možnost je skočit kromě tzv. “ žolíka“ klasický oxer, který je ale již hodnocen běžným počtem bodů.

Co je potřeba, abyste mohli začít s parkurem?

Ačkoliv parkur je na vrcholové úrovni finančně náročný sport, pro začátek bohatě postačí jezdecká přilba s tříbodovým úchytem, jezdecké boty a rukavice. Postupem času se náročnost na jezdecké potřeby zvyšuje. Samozřejmě i potřeby pro koně.

Kromě výbavy pro jezdce, je na parkurových soutěžích předepsána i výstroj pro koně. Základem je skokové sedlo, třmeny, podbřišník (později je vhodný takzvaný odkopávací kryt, který zabrání, aby se kůň během závodu kopl do břicha), udidlo, uzdečka a otěže. Poté už si stačí jen najít vhodný klub a můžete začít!


Zdroje: www.equichannel.cz, www.decathlon.cz, www.wikipedia.org

Jak se vám líbí tento článek? Pomohl vám?

5/5 (45 hodnocení)
​​

Budeme rádi, když napíšete komentář s vaší zkušeností.

Přidat komentář

Recenzer.cz
Logo