Velikonoční pondělí známe jako den, kdy se běžně chodí s pomlázkou na koledu, kdy jsou dívky vyšlehány a obdarují hosty darováním kraslic. Jaké tradice a zvyky jsou v tento den běžné, co se dodržuje a na co nezapomenout?
Mnoho velikonočních zvyků se dodržuje i dnes, i když ve velkých městech ne tolik, jako v těch menších či na vesnicích. Tam jsou Velikonoce stále ještě nepostradatelnou událostí, která zabaví každého, bez ohledu na jeho věk či pohlaví.
Velikonoce ve zkratce
Velikonoce jsou, jak všichni víme svátky jara, respektive vítají jarní slunovrat. Dříve to byl zejména církevní svátek, ale postupně se přeměnil a stal se čistě kulturním a společenským svátkem. Jsou to také jediné svátky, jejichž datum není pevné, jako je tomu například s Vánoci.
Naopak, každý rok připadnou na úplně jiné datum, přičemž se slaví první neděli po prvním jarním úplňku, který může být v době od 22. března do 25. dubna. Je dobré zmínit, že v zemích s pravoslavným náboženstvím mohou oslavy velikonočních svátků probíhat daleko později, než u nás.
Velikonoční pondělí – omlazující pomlázka
Velikonoční pondělí, kterému se také říká Červené, je známo jako den, kdy se chodí koledovat. Samotné velikonoční svátky/Velikonoce končí šleháním pomlázkou, což je starý pohanský zvyk, který se na mnoha místech dodržuje i dnes.
Každá žena či dívka by měla být pošlehána čerstvými, ještě neolistěnými proutky vrby, pokud možno jemně, aby nepřišla k žádné úhoně. Takové šlehání má vdané ženě zajistit plodnost a energii, zatímco svobodným ženám má přinést krásu, plné zdraví a svěžest.
Vyšlehané ženy i dívky poté obdarují mládence kraslicemi. Je dobré zmínit, že při koledování se někde dokonce dodržuje ještě i polévání vodou, ať už ženy polévají muže nebo naopak muži ženy. V průběhu velikonočního pondělí si křesťané připomenou poslední dny Ježíšova pozemského života a jeho umučení. Velikonoční pondělí se neřadí k církevním oslavám, ale je o lidových zvycích, hrách a zábavě. Přestože je to poslední den Velikonoc, stojí za to si ho užít naplno.
Na který den připadá Velikonoční pondělí letos a v příštích letech?
- Rok 2024 – 1.4.2024
- Rok 2025 – 21.4.2025
- Rok 2026 – 6.4.2026
- Rok 2027 – 29.3.2027
- Rok 2028 – 17.4.2028
- Rok 2029 – 2.4.2029
- Rok 2030 – 22.4.2030
Pomlázka
Pokud jde o pomlázku, ta může mít jeden proutek, ale také může být pletená ze čtyř až dvanácti čerstvých neloupaných vrbových proutků. Ovšem existují i takové, které jsou doslova obří až několikametrové, které se pletou až z několika desítek prutů. Do pomlázky se vplétá většinou červená stuha, případně může mít i jinou barvu.
Pomlázka může mít i jiné názvy, záleží vždy na daném kraji. Můžete tak snadno narazit na název pamihod, mrskút, kyčlovanka, tatar/tatarec, žíla, metla, korbáč, mrskačka, dynovačka, šlahačka/šlehačka, švihačka, hodovačka, šibačka, kyčka, čugár, ale také kančúch či roučačka.
Podle pranostik mají vrbové proutky přinést mládí i zdraví pro každou ženu či dívku, která je s ní vyšlehána. Počet stuh na pomlázce představuje počet žen, které byly šlehány a omlazeny. Dnes je běžné, že vlastnoručně pletené pomlázky už jsou na mnoha místech nahrazeny těmi kupovanými. Ovšem správně by měla být pomlázka vyrobena vlastnoručně.
Když se podíváme do historie, tak nejstarší záznam o omlazování prostřednictvím zelených proutků se datuje na přelomu 14. a 15. století, kdy bylo vzájemné šlehání považováno za zábavu, a měla erotický nádech.
Jan Hus dokonce ve svém kázání na Velikonoce připomínal fakt, že jeden den mrskají ženy svého manžela, zatímco druhý den bude žena mrskána manželem. Důvodem bylo, aby po sobě vzájemně nevyžadovali plnění manželských povinností. Postupně se však tento náboj s erotickým podtextem ztratil a zůstalo jen klasické koledování s odměnou v podobě kraslic.
Bývalo zvykem, že jakmile skončila koleda, pomlázka se ještě na Velikonoční pondělí zasadila do země, a to buď na zahradě, nebo někde na louce. To byl také důvod, proč se vždy pletla z čerstvých a neloupaných vrbových proutků, aby byla šance, že pomlázka přežije a po čase z ní vyroste nový stromek.
Kraslice – vykoledovaná vajíčka
Kraslice (malovaná vajíčka) patří k nejdůležitějším a nejznámějším znakům Velikonoc jako symbol příchodu jara. Říká se, že ve vejci je schován nový život a proto je spojeno s plodností, zrozením, životní silou, ale i jarní přírodou. Oproti tomu křesťanská nauka je pojí se vzkříšením Krista.
Vejce se už v dřívějších dobách ukládala zemřelým do hrobu a již tehdy byla zdobena mystickými ornamenty. Staří Egypťané se vajíčky obdarovávali jako první v období rovnodennosti, a zdobená vajíčka si dávali také Peršané. U nás se vajíčka dávají chlapcům jako dárek od dívek za vyšlehání a koledu.
Vajíčka se vaří natvrdo a barví různými barvami. Oproti tomu vyfouknuté kraslice se používají jako velikonoční dekorace. Co se týká barev, tak tradiční je červená, žlutá, hnědá, zelená a někdo barví i černě či modře. V podstatě se používají jen barvy dostupné mezi přírodními zdroji.
Červená barva měla chránit proti démonům, ale také byla symbolem života a lásky. Východní země berou červeně obarvené vajíčko jako Kristovu krev. Žlutá představuje slunce, které vítězí nad zimou a slibuje novou úrodu. Zelená znamená plodnost, bohatství a štěstí. Modrá se začala používat až na konci 19. století a má být symbolem víry, čistoty a svěcené vody.
Čím barvit vejce?
Na barvení vajec se mohou použít různá přírodní barviva, například cibulové slupky, dubová kúra, kurkuma, nastrouhaná mrkev, červená řepa a mnoho dalších.
Pro zdobení se využívá vosk, ale můžete se také přilepit sláma, do kraslic se rovněž mohou udělat různé ozdobné dírky v podobě ornamentů atd. V dnešní uspěchané době se často využívají barvy kupované v obchodech, které jsou práškové, případně se opatří samolepkami.
Co s vykoledovanými vejci?
Samozřejmě, že nějaká ta vejce se zkonzumují, ale také bylo oblíbené tzv. ťukání, kdy se mládenci rozdělí do dvojic a navzájem soupeří v nerozbitelnosti vajec. Vše spočívalo v tom, že se o sebe ťukalo špičkou vejce a ten, komu neprasklo, byl vítěz a čekal ho postup do dalšího kola. Například v Bulharsku se tento zvyk praktikuje i v dnešní době.
Oproti tomu na Chodsku se mládež sešla na návsi a vejce přehazovala přes střechu s tím, že měla dopadnout na měkký drn, nebo se vejce vyhazovala do vzduchu co nejvýše. Podle toho, od kterého děvčete se vejce rozbilo, té dívce se každý posmíval a mládenci o ní tvrdili, že bude nestálá.
Zvyky a pověry o Velikonočním pondělí
Pro mládence začínala pomlázka z neděle na pondělí již o půlnoci. Během šlehání pomlázkou se dívkám předala mladost a svěžest. Ta byla obsažena v neolistěných vrbových proutcích. Tento druh zábavy je odjakživa velmi oblíbený, protože bylo možné dívky mrskat zcela beze studu a bez jakýchkoliv následků.
Každé takové vyšlehání mělo dívkám zajistit stálé mládí a pevné zdraví. Zároveň s tím se věřilo, že bude taková dívka celoročně velmi pilná. Ve vsi bylo běžné, že první dívka, ke které se šlo, byla ta ze všech nejkrásnější.
Naopak ta dívka, pro kterou nepřišel ani jediný mládenec, musela snést ostudu a potupu. Správný hospodář vždy vyšlehal všechnu čeládku, to, aby nelenila. Vyšlehaná kráva se měla brzy otelit a ovocné stromy se po vyšlehání měly probudit ze zimního spánku.
Pomlázkou dostaly také vdané ženy, u těch platilo, že po vyšlehání nebudou drzé, ale naopak budou velmi plodné. Starý zvyk, který se na mnoha místech drží i v dnešní době je obdarování koledníků, a to nejen velikonočními vejci v mnoha barvách, ale také jinými dar, jako jsou mazance, maso, ovoce, ale také klidně peníze a pro plnoleté nechybí ani alkohol.
Hlavním dárkem za vyšlehání byly samozřejmě kraslice, kdy nejpopulárnější byla a stále i zůstává červená barva, která je symbolem života, představuje lásku a říká se, že má magickou moc. Ostatně právě díky této barvě je Velikonoční pondělí nazýváno Červeným pondělím.
Na oplátku za vyšlehání dostával každý chlapec stuhu na pomlázku, přičemž každá jednotlivá barva symbolizovala něco jiného. V případě žluté šlo o odmítnutí, rudá byla symbolem lásky a náklonnosti, modrá znamenala naději a zelená oblibu.
Podle toho, kolik posbíral koledník stuh a kraslic se poznalo, kolik stavení zvládl navštívit a jak úspěšný ve svém koledování byl. Díky pomlázce bylo možné, aby dívka a chlapec vyjádřili své osobní city, a dokonce se traduje, že na některých místech většinou skončilo koledování v postelích dívek. Dalším zvykem bylo zakopávání vajíček do rohu chlévu a na polích.
Žena si tak chtěla zajistit plodnost. Velikonoční pondělí také bylo dnem pro žádost o ruku. Bylo však nezbytné, aby se ženich předem domluvil a takovou domluvu musel udělat na tzv. Družebnou neděli, což je čtvrtá postní neděle. Teprve potom mohl jít žádat o ruku na Velikonoční pondělí.
Řechtačky a polévání vodou
Během dopoledne chodí kolední od jednoho domu k druhému a sbírají různé dobroty, kromě vajec to může být prakticky cokoliv, od čokolád, přes různé mazance a buchty, až po alkohol, pro ty zletilé samozřejmě.
První koledník by měl být vždy obdarován nejvíce, protože s ním mělo do domu dorazit štěstí a hojnost. Krajové zvyklosti zahrnují také použití řechtaček, a nechybí ani říkačky nebo písničky. Koledovat nechodí ovšem jen chlapci, ale někde dokonce i dívky.
Po poledni je často běžné, že dívky chlapce polévají vodou, jinde naopak mládenci polévají dívky, čímž jim vyjádří náklonnost. Dokonce bylo běžné, že se vodou polévala i hospodářská zvířata. Důvodem bylo, aby takové zvíře bylo vždy zdravé a mělo plné síly a dostatek mláďat.
Tradiční jídla na Velikonoční pondělí
Velikonoční pondělí se tradičně nese v duchu vajíček, která jsou symbolem nového života, ale také jako ingredience pro různé velikonoční pokrmy. Můžete si je dát smažená, naplněná různými nádivkami, ale hodí se i do pomazánek nebo do nádivky, případně omáček.
Vajíčka však nejsou jedinou položkou na pestrém jídelníčku pro tento sváteční den. Naopak zde najdete také beránky, mazance, jidáše a podle lidových zvyklostí se pojídalo také králičí či jehněčí maso.
Na večeři se ovšem většinou zase vrací vaječné pochoutka, jako třeba omeleta nebo například obyčejná míchaná vajíčka, která povýšíte na vyšší level, když do nich přidáte jarní bylinky a podobně. Skvělá je také nádivka z kopřiv nebo třeba velikonoční salát.
Podobné články, co by vás mohly zajímat
Zdroje: www.wikipedia.org, www.heureka.cz
Jak se vám líbí tento článek? Pomohl vám?
